Craft Rungo razovite pětky aneb jak v kraju Ostravskym (NE)byt s tejpem za cypa
Kdyby mi loni kdosik pravil, že se dosmyčim na start desetikilometrové tratě kajsik do Běláku, tak bysem temu pacientovi doporučil ledovy obklad na palicu a prášeček na spaní bo by mluvil bludy. Ale tuna plati "Nikdy neříkej nikdy". A to nikdy má svoju historiju, klasicky dluhu jak cyp, asi tak na áštyrku...Takže ku ni..
Prvy důvod byl taky, že zme potřebovali moju mladši kopiju dosmyčit ku běhání a na jakýsik závod, ať se tež okusi závodni atmosféru a cérky v leginách. A protože zme z kraje chudobnych jak na kyslik, tak i na penize, tak zme zvolili závod RUNGO neboť ti pacholci za startovné dali do placu aj fajnu Crafťacku čapku, a to už byl kurde fajny argument, čemu má synčisko začit běhat a dobrovolně se přihlasiť. Ten druhy je ryze prozaicky - bo už dluho tu na tych stránkach něbylo co čitať a než je pohřbit a poslat do trailového nebe, tak sem se řek, že to raději spáchám běžecku samovraždu. A to čemu? No temu, že od posledniho Lysařskeho závoda a tych bolavych grimas v pysku po něm, sem se usmyslil, že zajdu navštivit naše doktorstvo.Tato navštěva má klasicky průběh - že dokud neidětě ku doktorovi ste zdravi, že dva doktoři su přimouměrni ku třem názorum na lečbu a hlavně, že Vám všecko zakažu. Než přišli na to co mi je, tak sem byl pod rentgenem vic jak pod fajnu robu, takže včil při večernich prochazkach se psem jsem sám sobě veřejnu lampu a temu latinskemu popisu guvno rozumim, ale podle grimas tych MUDrů to pozitivni nimaje. Tuž a mám aj třeti důvod. Zabit depku, kera se mě drži jak děcko cycka a sem z ni rozštelovany jak mažoretka po mejdanu bo včil len rehabky, u kerych je na světelné tabuli stále skóre nula a sviňa bolest vede. Takže buď se najdu cestu se špitalem a usmolim to s bolesťu na plichtu a nebo se urobim vlastni cestu, no ni.
Z baraku vyjižďame kajsik po desate. Beru tazmanského čerta s jeho kopretinu, co s ňu meška a kere to běha pomaly lepši jak mu, ale pro dnešek idě len za fanynku a pak valime pro mladši kopiju, kery už před barakem nervozně přešlapuje jak kamzik na rovině. Registrace. Kontrola tašek. Zkušani čapek. Zaviděni pětkařum, že už maju hotovo. Obdivovani do cíledoběhnuvšího cypa v kopačkach - respekt (a já řešil esli Inovy nemaju moc tvrdu trejlovu podražku). Převlikani. Štrykovani zycherkami zavodnich numerů na břucha košul. Protahovani kosti. Hekání. Stěžovani se na slunečnosněživé počasi. Klení. Cypate dotazovani "čemu že tu zme?" a štelovani se pomaly na start.
12:00 START. Jdeme na to. Než proběhnu prvu zatačku od startu, tak prvni už su snad v polovině trati. Chuj s tym, pravim. Neněchavame se zviklat zběsilym tempem a v klidku do teho s brachu šlapem po svojemu. Ikdyž hlaška fanuška u trati "Co tak pomaly cypi?" na sebevědomi něpřidala. U Koliby dobihame zparu robek, kere hrdě zavdavaju městu kaj startujeme. Funi jak zavaleny haviř na Rudym říjnu a sýpu, jak by pajšel zapomňali doma. Po pysku rude jak ruske máše ovšem s mafianskym vyrazem, kery pravi: synku len špitni a taku ti struhnu, že to kousavý buděš mět na druhý straně. Ze strachu držim pysk a mlademu, kery fajně drži tempo, šeptem pravim, takhle ni synku. Takhle dopadněš, jak se něchaš strhnut davem a přepališ prvy kilometer. Prvy seběh a hned se to štrykujeme mimo asfalt. Úleva!! Asi z pouhé nostalgie z fajneho kořenoveho terena mi nohy zrychluju a brachovi se vzdaluju. Ten les se užívám. Beztak se mi valil aj úsměv na pyščisko a vypadal sem jak zástupce "s trávu za slávu, s džojntem za sprintem". Záda s tříslem ignoruju a svahový kopec vybihavam, jak bysem měl jit do finiša. A zase ta sviňa asfalt. Zpomaluju a držim se tempo, co mi vyskakuje na suntobudikach bo vjac to s bolesťu neidě a taky temu, že sem za posledni dobu guvno naběhal bo sem vzorně posluchal pěruny lekaře. Před koňcem prveho kola se ku mě přilepil synek, kery se řek, že sem asi pro něho dobra sparingpartyja atak do občerstvovačky běžime vedle sebe jak moj s moju. Všude fajnych ludi. Partyja z Runga se može hlasivky vykřičeť. Povzbuzuju a mě to baví. Na občerstvovačce teho svojeho přilepka ztracam bo já cyp sem se řek, že vyzkušam piti za běhu. Vybiram si jednu ze třech fajnych aquarobek, co natahuje pazury s kelimkami a s děkovnymi slovy ho valim na sebe. Ja, čtetě dobře. Ni do sebe, ale na sebe. Zgychal sem se pyščisko, bluzu a galaty tak, že se ludě museli myslet, že sem na štvrtym kilometru scal za stromem proti větra. Něvzdal sem to a při druhym pokusu a prvym loku sem lapal po anděličkách a v duchu sem se představoval ten epitaf: Prvy cyp co se utopil na desítce v bělaku (marně by tam mimoměstští hledali rybnik). Kelimek s vodu sem jebnul do kontejnera a zostuděny letěl dál. No letěl. Docela mě to rozhodilo s dechem a tak mi skupinka, se keru sem držel krok, utekla. Šlak tref. Příště vzat třa šnorchel, cype! Je to tvoja šťastna hodinka synek, užij se ju. Třa už letos žádná taka nebudě, uklidňuju se. Posledni pětku se pravim, že poběžim okolo štyrech a půl minut kilometer a docela se mi daří plnit plán. Po trati vidim zparu přepalenců, v kopcu aj chodce. Dobíhám skupinku, co sem ztratil. Předbíhám. V tříslu a páteři už čuju, že valim moc rychle, že to do cíla něvydržim. Ale jak vždy pravím - lepši se opotřebovat jak zrezivět. A šlapu do teho. Dva kilometry zbyvaju a já kupodivu ešče zrychluju. Předbíhám další partyju a mezi nima synka, kery asi trénuje ty oslavné manévry osvobozeni Ostravy bo co dva metry rozhazuje rukami, jak by se vzdával, a dalši metry to doplňuje mavanim. Vty pjaty, co je předbiham se mi tlačija na záda. Naštěsti syncy nestačija s krokem ani s dechem a já sem jim vzdaluju. Finiš. Poslední stometrový sprint, ale záda synka přede mňu už nedoháním. Vzájemná gratulace, fajná perniková medajla na krku a já s pocitem, že to mám pod hoďku se cítím jako vítěz. Vyhližam mladši kopiu. Synek šlape luxusně a do chvila je v cili tež.
Pravime se dojmy. Pomluvame soupeře. Robime úsměvné cilovky. Valime do sebe domaci kolačky, buchtu, a luxusni domaci čokoládu, keru pry robili pražáci, takže... esli čitatě pražáci tak: Hele, fakt to bylo suprový vííď, páč sem jí snědl asi tak kilo. A jak to vode mě nebude moc troufalý joo, tak prosím o recept. Gratulace vítězům a závist jejim diplomům s Rungoemblemem. Cesta dom a ......zase někdy příště bo fajne to bylo.
A že Vám dlužim výsledky, tak tu je mátě:
Tazmanský čert ala náš dobrý chlupatý kamarád to mjal za 44:59 25.místo celkem (18. v kategorii)
Já, hypochondr lázeňsky v čase 48:43 s místem 50. (33. v kategorii)
Mladši kopie ala bratr v čase 53:58 na 90. místě (48. v kategorii)
......háááááááááálelluja....
Synek z Petřvalda
