Lysa Cup 3in1 aneb repete po loňsku

"Ty synek, iděš v sobotu konečně na ten Lysa Cup? ptá se šibalsky pod fusem susedsky parťak a tajně dufa, že už konečně pohnu řiťu a vysmyčim se na Lysu. "Co Ti šrame v pale cype? Kura, po ježikovskych svatkach sem spuchly tak, že kdybysem včil ležel na pláži u moře, tak by mě grýnpísáci pro zachranu dosmyčili do moře a do teho kolena s třislami furt něchcu sekat latinu a zlobija jak vietnamske ručičkove digitalky" opačim vymluvně a v sobotu stojim na startu.

Tuž rok s rokem se sešel ni a ja z čistě nostalgickych důvodů stojím na jednej z mnoha etap Lysa Cupu. Akorát tady tato je spešl vyjimečna etapa bo se možetě přihlasiť do pokračovaci fáze a Lysu se přes Bezruč a Veličky vysmyčit dvarazy a do noh se dat ze 17km s fajnym převyšenim. Tuž propozice stejne jak loni, akorát s tym rozdilem, že loni bylo plus devět stupňů a fajně na tričenko a letos mínus devět stupňů a ze šedesat centimetra sněha.

Do včilejška sem všecke etapy poctivě bulal bo milion výmluv ni. Ale nědokazal sem se přestaviť, že letošni ročnik tímto závodem nězačnu. Na start se smyčim v předstihu abysem se mohl kosti protáhnut a mrknut, co se na Ostravici změnilo. Bo z Lysu sem od loňskeho listopadu někamaradil a po celu dobu sem ju z trucu ani nenavštivil bo mi sviňa královská beskydská vždycky cosik porobila a ja se pověčinu z ni vracal z krvavym šramem na pale a dobitu pazuru a o otrhanych galatach ani nemluvě..Echt gold temu dala při poslednim výběhu, kdy mi jeblo v tříslu tak, že sem se dal na dva měsice fajront od všeho. Ale přišel čas usmiřeni. Ráno doma mažu kopyto fajnovu masťu určenu pro použiti před zatěžu a lučim se s psiskem tajak by mě viděl naposled (čistě pro zicher ni). Malotraktorem přijiždim do půl kopca pod transformator a eště chvilu se vyhřivam v kokpitě bo se mě do te zimy něsce. Všude bilo, namrzlo a v okoli pobihajuci nadrženi fajnšmejkři Lyse. Citim se mezi nima jak hluchý mezi slepými. Parťak vyzvaňa a zjišťuje esli sem se zase něvymluvil aby mě potom na startu ukazoval lidi, za keryma esli skončim v pořadi, tak ať chodim po Petřvaldě raději kanalama a nohy se uřežu a štrykuju dečky. Se mu to radi, jak ma v nohach uspěšnu LH24 a všecke etapy LC. Přiště ho sabotersky přejedu autem ať ma tež nějaky hendikep tajak ja. 

Start. Opět se všeci rozprchnu rychlosti větra a ja se za nima vleču tajak tasemnica ze zavodni jidelny. Něspicham bo se to scu užit (ty robky v tych leginach maju fajne řitě - to vy rychlejši ani nevitě jake poklady na LysaCupu su) a hlavně ve zdravi to přežit. V pale vim, že nima natrenovano a že cilem je to cele zvladnut. U Lukšinca se nadavam do starych cypů a jsem přesvědčeny, že na vrcholu to jebu a otačim domů. Chodniky su úzke aj pro jedneho a předbihať pomalši vas stoji dvakrát více sil, takže se řadim do vlačku a něspicham. Tuž ale že sem slaby na nervy tak to něvydržim a předbihat se stejnak rozhodnu, ale len co vybočim z řady, propadam se nad kotniky do sněha a funim, jak když prase idě z bukvic. V duchu kleju tak, že sam sobě vyhrožuju domacim zarachem a zakazem televize na týden. Každu chvilu čekam, kdy mi vyněcha strojek v srdcu. Naštěsti sem se vzal hůlky a mám se o co opřít. Na zadech mam jakehosik mladežnika v modrym, kery mě kopiruje pomalu ve všeckym (prděni neověřeno). V poslednim stupani mu ale definitivně ukazuju záda a pak už ho něvidim. Po pipnuti na vrcholu letim směr Bezruč. Masakr seběh. Plno sněha a kluže to jak na sjezdu vyrobců lubrikačních gelů. Ale valim bomby jak cyp. V tych prudkych serpentinach idě vidět, co porobi gravitacyja jak matě zparu kilo navíc, atak sem rád, za tu ježiškovsku dietu, keru tajak každy rok sem poctivě držel aj včil - to cele dny len snidatě, obědvatě, svačitě a večeřitě salat s řizkem a k temu pro dodržovani pitneho režimu zvalitě basu piv.
Paty nad úrovní ucha. V obličeji křivy vyděšeny výraz pacienta z Jedličkova ústavu. O brzdění není řeč. Většinu peletona dotahuju a aj předbíhám bo fakt něvim, jak se zastavuje v takych podmínkách. JEB!! Ha! Už vim!! Parakotoul vzduchem ale dopad jako do peřiny, akorát v tym lehkym outfitu,co mám na sobě to je do mokré a zimné peřiny. Jak se padá do sněha si ešče zparurazy nědobrovolně vyzkušam. Dolu dobiham s ledovu krustu okolo kotniku, kera robi nědobytny chranič. Pod Bezručem občerstvovačka. Valim do sebe vodu bo ta moja mi v hadici od camelu zamrzla a zparu kusku čokolady. To sem asi nimjal robit bo v ty pjaty břuch jak když ciganska roba čeka paterčata. Byť poctivě od řiti odfukuju, nima mi pomoci.
Před sebu vidim znamu tvař, chalana Michala. Synek vali hlava něhlava. Davam se za cil ho doběhnut a pozdraviť. Pak se pravim, že jednodušši asi budě, jak na něj enem zavolam, že eště žiju, ale marně lapam po dechu. O znakove řeči nima v tej chvili řeči bo se sotva držim tych lejki fofr klacků a stejně by mě neviděl. O dalši chvilu později se řikam, že mym cilem budě, aby byl synek aspoň na dohled až nakoněc, s definitivni platnosťu se pravim, "šak pal to čert, se zase někdy potkame na jakemsik zavodě či u piva, no ni". Čímž mi definitivně zmizně. Nový cíl je jasný. Dojít. Trasu od Veličku nimam rad a nic se na tym ani po sobotě nězmenilo. Pěrunske stupani, kere nima konca. Zaverečné serpentiny šlapu sílou vůle. Bolí mě snad všecko. Davu všude plno. Výletníci se sáňami a bobami a lopatami a lyžami a psami a milenkami a rozmazlenymi fakanami atd. atd. Len málokdo z teho řvoucího davu Vám uhne. Byť maju na sobě oblečeni jak na expedici na Antarktidu a boty na ledovec, tak do sněha z úzkeho chodnika Vam něuhnu a ešče se na Vas s křyvym pyskem dušuju. Šak si ten sníh užij ty cype v polobotkach a leginách s třema pruhama. Chápu. Ale hodně to mrzelo a mrzí. Vzájemná horská vstřícnost jde v posledni dobu, zejména na Lysé, do hajzlu, pardon scel sem řict do řiti. Bez ohledu jestli zrovna běžím nebo jdu.

Pod vrcholem a v tym "tolerantnim" davu, kerý mi hodně ubral z výsledného času se morduju abych to dal pod 3 hoďky. Cílový čas si navíc kazím tím, že místo do Kameňaka, kaj je finiš se smyčim do přecpaného Šantána, kaj na mě ludě čumí jak husa do flašky. "Cype lenivý! příště se přečti inštrukce pořadatela", nadam se a deru se ven. Nakoněc čas 2:59:31. Cíl splněn (na hodinkách mám o 2min. méně :) ). Kupuju colu a valim promrzly s paru křečami v nohach k autu. Semo tamo se usměje aj nějaka ta osamocena robka atak poroztaju a už zase ty lidi mam o trošku radši. U auta jsem vyřízenej jak faktura při hospodařske krizi a dobity, jak bych Klička vyzval na souboj.

Tuž ale někdy příště zase zdar....

Synek z Petřvalda