Lysa Cup - z hráze přehrady Šance na Lysu

V rámci tehoto článku možeme zařadiť kratku zpovědnicu na nejčastějši dotazy. Z prvych takych dotazů je: Nuditě se při zavodech? Tuž povětšinu ni bo na to nimaje času. Ale seriálový závod Lysa cupu z přehrady Šance byl opakem. Nudil sem se jak cyp. A čemu? Tuž temu, že sem lenivy a mám rád sucho v butach neboli zimni etapy maju tu nevyhodu, že chodniky su vyšlapane pro jednoho a kdo sce předbihať musi do teho hlubokeho sněha. A to se mi něscelo. Takže sem se  hned zkraje cvaknul do vláčku, kery něbyl rychlovlakem či "intersitim", ale takym courákem, kery stoji v každe řiti a len co se rozjede už zase zastavuje. Takže mátě pocit, že pěšky bystě v cíli byli spiš.

Ale popořadi. V nedělu parkuju kilometer před přehradu abysem se na start kosti protáhnul a svaly zahřál. Počasí, oproti hrozivé předpovědi, je fajnové a ludi na startu jak na Václaváku. Klasika. Nesmeky nakoněc na kopytech něsmyčim a něchavam v autě bo mám v pazurách hůlky a doufám, že ten nadrženy peleton přede mnu to rozbamboře tak, že jich nětřeba. A taky že ja. V deset hvizdný start a letíme do prvého kopce. Prva zátačka a už stojím bo čekám na spravnu chvilu, kdy možu do teho ufuněného couráku nastupiť. Tuž s tym, že něpomyšlam na nejvyšší stupně, tak nikam něspicham, ale sere to. V půlce trati mě už ale ani babske řitě v leginach něbavija a to už znamena krizu jak cyp. Synek musíš začit cosik robit a začit to rubat sněhem. Tuž v kopcu zparu takych dám, ale jak sbíháme kopečky a boříme se v hlubokým sněhu sem zase komusik na patach a čekám a čekám a čekám. Výhledy skorem žádné atak se pravim. Ty, cype, víš co, trénuj psychicku odolnosť bo na horské výzvě se ti to može hodiť.  Atak trénuju místo rychlosti trpělivosť a džentlmenství, kdy tu cérce přidržím větvičku ať s ňu přes pysk nědostane (byť bych tím určitě získal náskok), tu inši robku zvedám a nabizim prvu pomoc hned po tym, co sebu švihne do sněha celá rudá s dechem jak havíř po zavale.
V poslednim stupani se chcu dotahnut na známé tváře přede mnu, ale marně. Robka zatarasi cestu a synkovi za ňu je asi přijemné to moje teple funěni za krk. Takže když to tak zhrnu asi poprvé sem se skorem ani nězadychal. Do cíla doběhl (došel) jak při nedělnim rodinkovem výletě v čase hoďka dvanáct a jakesik drobné.  Zpátky sem to vzal směr ostravica ČD po férové červené a asfaltové zrůdě zpět k autu, k přehradě. Celkem to porobilo jakýsik 16kilometrů a nebyť teho posmoleného třísla, kere rvalo tak, že by aj člověk slzy ronil, byl by to fajnový nedělni výlet na pohodu. Tak aj tak tento okruh doporučám všeckym, keři chtěju potrenovať a výhledy se užít až na vrcholu.

Toť moja derniéra Lysa Cupu, snad už ve zdraví a na podzimnim startu se zas potkáme.

Synek z Petřvalda

P.S.: ten chlupatý pacholek z Petřvalda číslo dvě byl poprvé do stovky v čase těsně za hoďku. Cyp namakaný.