Rock Point – Horská výzva 2014 - Jeseníky

.....Synek valíme kurde!!Pojď!!Můžeme mět čas, o kerym se nám na startu něsnilo!! To pude pod deset!!Není Boha a Aláha tež ni!! Šupej kurde!! Neznáme bolest...au..jo..au..něznáme..auu...demeeee...auuu!!!!..už jsme skorem tam, na hodinky se vyser...časomíra řekne sama...rubej kurde......

Týden před startem a prvním závodem v sezóně Horské výzvy v Jeseníkách jsem v rámci tréningu poctivě makal.... betonoval základy bazéna, přeskládal paletu betona a paletu ztraceného bednění abysem na konci víkenda mohl chodit pokřiveny jak paragraf a při omaku zad ječel tak, že z jehličnanu na zahradě padalo listí...parťák se zase pro změnu na víkend domů dosmyčil novu milenku, keru lidově nazval Horečka a ta potfora se ho cely víkend držela jak děcko cycka a v kotlu mu hajcovala jak třinecké železárny za dob třešniček..a aby mu něbylo teskno a možná aj zimno, tak ta mrcha ku němu přišla aj přes týden..

Tuž jednoducho sme se naordinovali maximální spočunk..tělo bylo z teho v šoku atak sem každé ráno z lůžka marně hledal chodítko či francuzke fofrklacky, kere by mě dosmyčyli se do kupelni aspoň vyscat...do teho se v pysku zub usmyslil, že by mi mohl připomenut ty štyry ďury v nim a břucho při pátku se asi usmyslilo, že třa protahnut kosti, atak sem od rána lítal furt na hajzel...tuž fajne vyhlídky..jak na tym startu něscipnem tak nevim...a tež mě hned napadnul název reportáže: Proprděný maraton aneb jak běžet horsku vyzvu a něposrat se!!

Pátek 11.4.2014 příjíždíme na parkoviště areálu Kouty a ihned fičíme směr registrace...tuž fajne robky nás tam vitaju s pyščiskem vysmátym od ucha k uchu a s vlastnu tipovačku od stola odhaduju, keři cypi asi dorazija do cila a keři ni..tuž hned je lepši..hodinu před startem eště bivakujem ve spacáku v sedadle auta a v hlavě přemitam, co tu kurde vlastně robim..čemu že já sem taky pěrun cypaty, že raději při pátku neležim kajsik v pelechu s fajnu mladu robku, flašu a dobrým uzeným a že já cyp se řítím kajsik do kopcu, do řiti.. kaj budě zima a beztak to aj bolet budě....
No nic...třa se chystať..řiť a kyty mažu u kufra auta vazelinu bo kdo maže ten jede no ni...oblečeni vrstvím tak, ať mně v polovině kopca nesepsuje připadna modni policyja a když už něbudě cil, tuž tak ať to má aspoň štyl...a už se to štrykujem na start...

5...4..3..2..1..kurde co se robí..všeci vystřelili tajak by se přednáma prohnala nahata Carmen Elektra se slovy:" Prvemu z vas dam"...ale moc mi to v hlavě neštymovalo..bo zas kaj ty všecke roby tak chvataju??!!...no tempo, že by to aj jednoho chrta porazilo..ale co, valíme..já se nadavam do cypů bo o jedno triko mohlo být oblečené méně..parťák vedle mě je jak z reklamy na protikuřacku agytaciju a co chvila z pajšlu vydává zvuky, že se myslím, že místo enerdžy tyčinek sem měl přybalit kyslikovu bombu...a do toho se opět ozyva něpřitel břuch a robi jakusik plynatu něplechu. Po žluté na sedlo pod Vřesovou studánkou se mě v pale zrodila rafinovana taktika...z teho granata, co se mi robi v břuchu to přerobim na tichu pumu, keru budu v průběhu kopca postupně dávkovat všeckym účastnikum za mnu, až nakoněc poběžim sám...ha..jenže když se ohlédnu za sebe..vidim tam take fajne robky,kere po dechu lapali, že mi jich až lito zabylo atak "pumu" něcham až do Ramzové zavřenu v kotcu. Chyba!! Bo mě to málem břuch rozervalo jak šrapnel pyščisko...Trojmezí,Keprník a na Šerák...cítím se tak dobře, že zapominam, že tu něsu sam a že mám i parťáka...marně ho hledam atak zastavuju a zoufale pokřikuju...Cype zje tu?...nic...Chlupaty kamaráád, ozvi se!!??...nic, len jakysik čokel zaštěkal..kurde půl startovniho pole mě přeběhlo a já zoufaly vyjek:.."do faku!! já sem ho asi přehlédnul..on byl beztak přišpendleny za těma robkama se smutnyma očima"...tuž atak valim a celý ten peleton opět předbíhám...tam jeden účastník z kategorie dogtreking okopčil moju taktiku a pošacoval nás svým výběrem z granulí...kaj se to v tym štyřnohym mazlikovi vzalo mi ani dnes hlava něbere...s jednu robu z mixu to zamavalo tak, že parťakovi pravila, že teho cypa v červene bundě pobluje...ten cyp s červenu bundu sem byl ja..tuž to ni..já skorem posraty, jak mě břuch boli a eště aj zbluty?..to ni!! Atak sem ten peleton začal rubat zprava až sem na Ramzovu, prvu občerstvovačku, doběhl skoro sám. Bylo to o hubu! Každý kámen ode mě dostal přezdívku - Kluzka kurva jedna, kluzka svině dvě...po kluzkém pukavcovi v pořadí stoštyřicátém sem to přestal počítat a jen klel......Jenže...Parťák nikde..Kurde! Že by valil dál?, pravim se...to ni...čekám..nikde...kurde..co včil..tuž vytahuju vynález doby a mobiluju synkovi.."Pane, už valim dolů, eště chvilu", ozve se v tym finským plastovym zázraku...Borok. Synek prvych 16 kilometrů protrpěl tak, že se příště rozmysli cosik se začinat s paní Horečku...prostě zničeny jak cikanske hračky se zatnutýma zubama si to konečně z kopca valil ku mě....mrzne, že mi kosti začinaju křupat, atak mu ani moc nedopřeju pohostinost občerstvovačky a už ho po zelene smyčím ku Vražednemu potoku...přihodny název. Z teho mrazu se něcham od něho zamordovat trekingovu holi, nebo spácham "nordikvolkingovu" samovraždu... ale kaj..naštěstí ta běhna Šerák mě hned při jeho zdolávání fest zahřeje a Keprník temu dodá korunu... dvakrát stejné kopce po sobě..dvakrát taky krpál...solidní morál...

Co chvila se ohližam abysem náhodou parťáka zase něztratil z dohledu...naštěsí mě svým tuberokašlem co chvila ujišťuje, že je na dohled (čti nadosleh)... ovšem nenechávám ho spočnut a každu rovinku ho nutím běžet..každý kopec letíme dolů...drží se..je to statečný jinoch...cesta na Červenohorské sedlo o držku..tajak každý seběh. Sněhu po cypa...led..a šutry kere vykuknu v tu nejnevhodnějši chvíli...najednou tma před očami a já se zprubuju jaké to je ze tři metry se proletět..partyja ze sebihaciho peletona se jen tiše zeptala: "Žiješ vole?"...ale to už na nohách a s úsměvem, že jasne bo hrdina no ni..ani ne deset vteřin a jeba jak cyp..tuž parťakovi zabylo lito, že já v tym trapasu sám a tak se to tež zpruboval a poroučel se k zemi...ale žijeme, tak valíme dál...další žrádlopauza..čokoláda,kera do mě padá jak němci do krytu, cola, musli, po kerym mi to němysli, čaj, banán, a luxusní koláčky...vďaka světu za cukr...

Trochu nás děsí představa, že včil až na Praděd cesta furt do kopca a další žrádlopauza až za 20km..ale parťáka omyla svěcená voda! Ožil!! Atak na Pradědu sme za hoďku a jakésik drobné..při probíhání okolo Švýcárny se dostalo aj na fajnové povzbuzování..syncy tam s flašu v pazuře a jen v trenkách temu dali hned inši rozměr..je šest ráno, pomalu svítá a syncy řvu o sto šest...Dík chlapi..ty vaše hlasivky pomohly... na Praděd cesta celá pod ledem, pekelně to klouzalo..takže rychle pro povinný zářez do mapy, v teple polknout růžový zázrak zvaný Ibalgin a hurá dolů na Ovčárnu na poslední žrádlopauzu a kontrolní bod...tam se marně dotazuju na lanovku směr Petrovy kameny, prej že musíme po svojich..do cypa...ani úplatek tři tyčinky mysli a jeden malý sladký Piknik nězabral..no co..procházím posledním kontrolním bodem, kdy tu parťák na tym kluzkým měřícím pasu zrobí pro všecke přitomne úryvek z brazilského tance ala "kapoéra" a urobí ve vzduchu ze tři přemety..naštěstí se jen zgychá pyščisko a košulku teplym čajem a ustojí to...uff...no nic..koněc cypovin třa už jít domů...do cíle...Štrymuj! Vysoká hole...a rovinka..a valíme co to jde směr Dlouhé stráně (z pocitu v břuchu bych to nazval na Dlouhé sráně, ale chuj s tym) ..Ibalgin začal zabírat..parťák začíná prozpěvovat...to pude a jak ni, tak ho příště místo na horsku vyzvu přihlásím do československo hledá talent...
Naděje na fajnovy čas žije...ale kdo mohl tušit, že tych posledních dvacet kiláků dajů zabrat tak, že v kopcach se stromama rozprávám o počasí a veverky zvu na kafe...z te pumy v břuchu mám pupek jak obracený lavor a do toho mi záda davaju poznát chuť betonové odvety...

Pod Dlouhými stráněmi máme čas 9:21 - něco přes půl hoďky doběhnut do cíle...zbývá asi něco přes pět kiláků....hecujeme, zatínáme zuby, jdeme do toho...Ale to bysme něbyli my, abysme se to nedali delši cestu a místo finiše přímo po sjezdovce zahli kajsik do lesa pro cyklokros, kde to kluzalo vic jak na hřebenu..Robovi sem nakonec zakázal koukat na čas, a jen se hecovali...ale vnitřně smířený s časem přes deset hodin sem valil do cíle..

Cíl, vzájemné gratulace, když tu na časomíře čas 9:53, nevěřím očím a čumím na to jak tele na nové vrata...ty vole...Mááááme to!!!...pak trochu zklamání bo to hodiny..ni časomíra..takže výsledný čas 9:57..ale co..je to pod 10h a náš osobní rekord a víme, že je ještě co zlepšovat....a že máme rezervy...Ale sme tu, zdraví a s těšičkou na další výzvu...V první padesátce královské trati neboli 43. místo v závěrečným součtu muži-long.

Hned v cíli jsem si odpověděl na tu otázku, keru sem si položil v autě před startem v teplym spacáku..co tu dělám, proč tu sem?? Právě pro to. Pro ten fajnovy pocit z finiše. Z toho být v cíli. Z toho mít ze sebe dobrý pocit. Z toho, že na hřebenu byly nádherné výhledy, luxusní počasí, výborní závodníci, tolerantní parťáci, perfektně značená trať, suprové občerstvovačky a horské ticho a jen moje hlava, která zase na chvilu zregenerovala (možná aj zdegenerovala, ale o tym tež až jindy)...prostě pro TO...!!!

Na Šumavě dovi...a bacha na mě..puma stále dříme v kotcobřuchu....

..háááálelluja....

JaPoSeRo_tě

P.S.:...tuž dovolim se ešče přidavek ve formě luxusniho kupani...Cérko, kaj se tu můžeme okupat (mistni spolupomocnica pana pořadatela)? To půjdete tři sta metrů dolů do hotelu Dlouhé stráně..dík..nabalíme bágly z auta a vydáváme se na cestu...po 500metrech nás vítá další cedule, na kere napsáno...Hotel Dlouhé stráně dalších 500 metrů...rezignujeme bo těch 500metrů = minimálně další kilák, převlíkáme na peróně (pro místní menší stryptýzek) a na ferovku se vracíme zpět. Šak střiknuty oldspajcem no ni...potkáváme další odvážné, keři počítají metry a nechápavě se ptají kaj tych 300 metrů vlastně končí...po našem infu to většina otáčí, další du pro auta, zbytek s pláčem rezignuje na místě...Myslim se, že nakoněc v tym hotelu ušetřili za teplu vodu a Ty děvucho buď se to příště odkrokuj a nebo se zprubuj dištanc na mapě... ale každopádně v propozicich bylo, že závod má max. 65km a ne dálších dva navíc..na to něsme stavěni...;)