Rock Point - Horská výzva 2014 - Šumava
Ja sem synek mirumilovny, ale esli kerysik poťap přede mnu dřistne či zmini cosik o asfaltu, tuž tak za sebe něručim kurde. Bo za poslednich deset dnu mám teho černeho bazmekta tak akorát. Trasa závoda tajak na Střeše světa se aj na Šumavě nesla v duchu teho černého zázraku a nohy bolely...
Kurde závod v Jesenikach už historija, že by o tym mohl Jirásek psát ve svych bichlach a ja na Šumavu natěšeny jak Polák na burzu, atak sem němeškal a suseda z baraku smyčil hned ve čtvrtek brzy ráno - svátek něsvátek, osvobozeni něosvobozeni. Tuž cosyk pajtaš dřistal pod fusem o lidskych pravech, ale to asi z cestovni horečky. Auto bylo naložene tajak by sem vezl všecke účastniky teho závoda. Pravda, sbaleni sme byli tajak ta slavna Paris z Hiltna když idě přespat ku kamošce, len ta čivava chyběla (ale čemu ju smyčiť šak něbehame dogtreking ni), bo sotva sem ty bebechy do kufra nacpal tak výmluva moja aj parťaka byla zrazu stejna: "šak to ni na paradu, ale pro zicher, či viš jak budě". Fajně sme se zanotovali. Dle tych bebechů, tašek, kufrů a inšich přenosnych zařizeni sem usoudil, že zme připraveni aj na trakaře, kdyby padaly. Tuž prva zastávka byla Praha bo tam sportovni veletrh pro všecke maratonce a běžce a cypy tajak sme my. Cyp sem bo sem tam něchal skorem všecke sve úspory a pořídil se hračky jak malý synek. A že se ty hračky s GPSku aj hodily...
Willkommen auf der Šumava. Hotel Engadin. Recepčni sme hned padli do oka bo po zparu našich nejlepšich foru nám dala pokoj hned pod střechu se slovy, že výtah budě až za rok a beztak potřebujem trenovať. Tuž hned by se hodili nosiči z Everesta a kyslikova bomba bo to třeti patro dalo zabrat s tymi bebechami. Ale co, za zasluženu cestu, vynošeni tych fakt potřebnych bebechu sme hned dali v baru zparu škopku na uvitanu. Tuž byla slina a museli zme se hlidať bo z opicami sme už raz běželi..
Pátek. Den Z - neboli den závoda. Tuž celu noc sem pod peřinu štrykoval nohama tak, že po probuzeni sem věděl, že dnešni rozvičku už mám za sebu a možu před zavodem vynechať. Z matrace, kera pocitově připominala betonove pražce a beztak pamatovala Šemíka, jak byl ešče hříbětem, sem byl dolamany jak těžebni vápenec. A z lůžka, kere bylo o dvacet čísel kratší jak já sem měl nohy prohnute naruby (tuž včilek se hodi poznámka autora o tym, že jak sme se v nedělu šibovali dom a robili sme jako že pořádak, tak po zklizani tych falešnych cich sem zjistil, že parťák má lůžko o dvacet čísel větší jak já!! A to s nim ešče furt kamaradim).
Snidaně byla vyloženě pro nadšené sportovce. Aby sem vám chutě narobil, tuž tak na stole zme třeba našli tác tlačenky a misu pokrajene cibule, ze kere štyřy řady navštěvniku celu snidaňu probečely či snoplily do svého odchoda na pokoj. Takticky by se aj hodilo to zprubovať, bo neni nad to, jak na startu Vám tahne z huby jak z igelitky bezdomovca a hoditě do placu taky fajny cibulovotlačenkovy odér no ni...třa by to tym favoritum pysky pokrutilo či by se slzami v očach na trať neviděli.....
Venku počasi, že by aj Král Šumavy zabludil a scalo a scalo a scalo. Předpověď byla co pět minut inši až nakoněc hlásila, že máme byť v klidu bo do startu se to vyprší, vyfuka a budu aj hvězdy. Fajně. Cely děň trávime dole v knajpě, šteluju se novy zázrak co sem kupil na ruku, šprtáme trasu a robime taktiku, kera byla dost propracovana, řekl bych že až vyloženě do detajlů: "tuna synek poběžíme a pak co pude ni a zme tam?!! Nekopirovat, taktika mejdin Syncy z Petřvalda!!!
Po takticke poradě zme se eště vydali na okružni pěšojizdu po Železné rudě. Město na malym kusku s vietnamskymi přistěhovalci ala "šuší, šuší, velká sleva pane" a kurde na dvuch metrach štverečnich z dvacet srdičkovych hotelů a barů. Kurec tady asi kšefty na pohraničí kvetu a roby maju co robit aby daly nohy ku sobě (včil mě napada, že ty baby s nohama v závorce asi něbyl fotbalovy tym co zme potkalil). Parťakovi sem dal zavodni motivaciju a pravil, že jak dáme závod za osum, tuž tak že ho do jedneho z nich pozvu a kurde málem se mě to zle vymstilo....
Po výletu rychle do lužka, ze kereho se derem cosik po desate večer. Dam ešče sprchu bo hlasi fajne teple počasi a pak už to vonět nebudě,a přece nikdi nevitě na koho narazitě no ni... a pak klasika stejny scénař jako vždy. Vazelinu a mastěmi mažem, mažem a mažem všecke kuty a zahyby na těle... že se myslim, že nejednemu dederonovi by se to zamluvalo mit aj natočene na domacim dyvidyčku..Diky fajnove a neoblomne předpovědi a teplot minimálně do štyř stupňu se navlekam len do trika s dluhym a trika s kratkym a fajnych elasťaku, kere mi budu v průběhu závoda padat... bo opět "Štyl kurde muší být!!" Vyšminkovani jak do galerky a po kališku syrovatky se smyčime na start. Na místo startu dojiždíme zparu minut před začátkem, a hned se smyčime ku časomiře, že porobime zparu pamětnich šklebu do alba ať možeme machry robit a tu zrazu týpek do mikrofona přikaže všeckym pajtašum se zavodnimi čisly se dosmyčit na start. Len nikdo nescel jit před nás atak stojíme hned na startovní čáře. Vepředku. Tajak šampioni kurde. Nebo hujeři. No co! Robime zparu paparazzi snímků, nesměle úsměvy do kamery a ramena zdvihame a šponujeme vyš abysme něvypadali tak připosratě z tych favoritů okolo nás...
10...9..8......3..2..1...Start!!!! A hned liják jak cyp. Elita a jejich pronásledovatelé se vrhli do vražedneho tempa tajak důchodci když ráno ve štvrtek startuju od dveři v Kauflandě, když maju zboží ve slevě. Bo aj mě kdosik zparurazy lejki kryku jebnul do palice, len ty vůzky chyběly. Po sto metrach už vypadam tajak bysem se vyčvachtal v blizkym železnorudskym kačoku. Fajná předpověď, to je to polojasno a hvězdičky. K půlnoční tmě se přidava aj paní mlha atak něvidim ani na špičku bot. Zdanlivě nevinně vypadajici malé kaluže su hluboké po kolena atak se připadám, že sem spiš na triatlonu a to je ta pasáž z rybnika...Mazec. A ten věter....Zparu metrů za námi a já bysem nejradši ty hůlky těpnul komusik z tych meteorologů do řiti a šel dom. Prudké stoupání trochu ten startovni peleton rozdělilo a zparu asfaltovych běžců hned nasmolilo. My běžíme. Místy poslepu, místy na náhodu a doufáme, že kajsik nězhučime do škarpy. Bo řeknitě, keremu cypovi by se chtělo jit v tym počasi kohosik zachraňovat, no ni?! Asfalt semo tamo střídá trocha přírodního teréna, a je mi to příjemny jak v řiti hemeroid. Tuž ale co zrobim že. Prva občerstvovačka na Hamrech nás vita v čase 1:43:38, asi len dvacet minut za prvnima. Rychlá kola a zparu fajnovych kolačů, na kerych sem vyloženě závislý a už včil se na ně zase těším...no a hned mažeme dál. Opět po zpevněné cestě, kolem vodní nádrže až do třicátého kilometra do Oldřichovic na druhu občerstvovačku. Dešťa trochu ubylo len před námi blýskanice jak z Hyčkokoveho horora..robime dřisty, že tam asi partyja z Blesku už foti elitu a sepisuju článek o tym, kery parťák je temu druhemu něvěrny. Z Oldřichovic po kole a jedneho plechu koláčů se to šrubujeme na prvy fajnovy kopec. Prenet (1071m). Parťák z teho kopcoveho nadšeni se hned v prvem stupani poručal ku zemi do polohy leticiho sebevraha. Tuž trochu mi to šrubovalo v palici, jak možeš letět do kopca a vymlet sebu. Pravim, cype co robiš? Šak sem chtěl zprubovať jaké to je si tak na štyrycatem kilometru lehnuť. Mysliš, že to kohosik z teho čela napadně. Ni!!! Tuž jasne, času dost, zdřimni se!!
Jen co se dal synek pětadvacet na tym velkym šutru, tak sme fičeli do kopca dál směr Hojsova stráž. Z kopca migame nohama tak, že moja pata mi zparu razy odírá ucho a špica boty šimra na nose. Utekli zme všem co nás dohnali a aj těm co zme předehnali. Skorem štyřicatý kilometr, Hojsova stráž, třetí žrádlopauza. Zářez do mapy, dalši plech kolačů cpu do sebe a kybel coly na sebe a nabíráme zásoby jak spravny prajzak, kery furt má "máo" bo včilek nás čeká dvacetikilometrový štrek bez ničeho. Deme fajně značenu cestu směr Můstek (1234m). Jdeme sami. Možná aj proto že zme rychlí a možná aj proto, že tu pumu v břuchu sem opravdu něchal doma a dněs mám klid, ale parťák má prdy, že by mohl opalovat nátěry a za sebu vytvaři umělu smogovu situaciju. Prostě, jako doma. Takže kilometry aj náskok navyšujem. Bleskové paparazzi nás furt doprovazi a misty len čekám, kdy mě při mém štěstí jakasik elektrika osvítí v palici. Naštěstí ni. Sešup z hory dolů je furt rychlý bo nás dole čeká místo v mapě značené jako Šukačka. Tak se aj těšíme, že se na padesátým kilometru zašpásujem. Dobíháme tam. Parťák za mnu nadšeně zvolává, pane tady ta Šukačka a z kravína od vedle se ozve láskyplně vyzyvave Bůůůůůůů..Tuž cérka asi hladná,... chtěla by. Ale není můj typ..není to ta pravá. Má moc velké cecky a já přeci nejsem synek na jednu noc, no ni... Nohy bolija a rezignuju v momentě, kdy se fajna cesta měni opět v asfalt :/ Ale nádherný východ slunka zahání všecke ty bebina. Je tak fajny,.. dojemny, že se scu vrátit tu krávu aspoň obejmut. Ale parťák zakazuje a žene mě dál. Bo nás čeká devitikilometrové asfaltové pěrunstvo ničeho. Prostě honíme výškové metry a kilometry a mě se zdá, že zbytečně. Chytá mě vzteková krize a když se zparurazy strčím hůlky pod nohy, že se pysk málem rozbiju.... Kleju a kleju a kleju, že bych tu musel hodinu pípat aby se to dalo publikovat. Honíme take dva synky s plaštěnku, kere nazyvame "Pláštěnkářemi" a s tyma se honíme až do cíla. Ovšem len co sundaju pláštěnku, definitivně je před cílem ztratíme. Trochu něchápu bo Superman nikdi pláštěnku něodložil... Šedesátý kilometer. Javorná, poslední žrádlopauza. Sypu pro zicher už tři plechy koláčů do sebe a dva litry koly. Vycházíme nažrati a napiti okolo 7:50h a zbývá 11km. Sil máme dost atak jdeme prudkým stoupáním v trávě na poslední vrchol. Pancíř (1214m). Víme len, že tam chata a od ní už jen sjezdovka dolů a cíl. Před námi striko s takym synkem o hlavu větším jak kýbl. V kopcach to jde, nohy přestavaju bolet a aj docela zrychlujeme. Snažíme se je dohnat, ale maju už dost velký náskok a asfalt je jejich domácí terén. Po dlouhém táhnutém nic a bez žádné značky kolik do teho cypa Pancířa zbývá sme zrazu na vrcholu, u chaty. Koukám na hodinky. Značí poslední štyry kilometry a čas 8:42. Nejen, že vím, že němusím platit srdíčkový hotel a docela sem se aj oddychl bo kdo ví esli beru karty, ale vím, že buděme v cíli v lepším čase jak v Jeseníkách a z parťáka se snažím zervat ještě poslední zbytky sil a dosmyčit ho do cíle ještě pod devět. Tak rychle z kopca zme snad eště nikdi neběželi. Samo, že synkovi sem pravil, že čas na chuja a esli chce být frajer, tak ať se mákne. Cos tušil, ale nevěděl. Nohy v úrovní ramen a vše vsázíme na jednu kartu. Zpod sjezdovky vbíháme na poslední asfaltový úsek. Už len pár zatáček. Pojď kurde, synku pojď!! Ešče hecujem a cíl, kerý nám říká: Chuji zte tu přesně v 8:55:19 a definitivně skončíte v kategorii muži long na trati dlouhé 70km na 11. místě.
Radost jak cyp. Zatím náš životní úspěch a značí to jediné, v Krušných horách to musí být pod osum ;) Sci-fi?
Hááálleluja
JaPoSeRo_tě
