STŘECHA SVĚTA - Beskydský horský marathon
Tuž prvy ročník Beskydského horského marathonu samoběžců zvaného Střecha světa je za námi a já Vám ku němu pravim zparu osobnich vyloženě zaujatych postřehů. Tuž délka 42,9 kilometrů a necelých osmnácstovek převýšení (hore i dole) pro nás znamenalo fajnové potrénování na HV Šumava. Proto sme se na ten start dosmyčili a tež aj proto, že 70% závoda vede po asfaltě či po povrchu příme přibuzenske linii asfalta, kerý nás právě tež přivita s otevřenu asfaltovu naručí, jak je v rodině Asfaltu zvykem, na Šumavě. Už včil pravim, že nohy mňa budu bolet asi aj na Ježiška bo to byl a ještě budě mazec. Asfalt pak něchcu vidět tak z rok...možna aj dva..budu hold trucovat...
Přípavu sme s kolegu Robinem tajak vždycky něpodcenili a v týdnu na čarodějnice, v jedné nejmenované knajpě od Wůdmena, se fajně pyščiska zgychali škopkami z kvasnic, kere v noci zajedli dietním kebabem (dobře ten přivozsky kocur chutnal) a poseděli skorem do svítáni a pro velký úspěch to zprubovali aj v pátek na majové otvíračce letniho grila. Tuž len cyp by odmitl kus grilované krávy a basu piv, no ni?! Tych opic co sme v sobotu s kolegu kolem sebe pak měli nešlo ani spočitať a bo v ZOO pry pro plny stav něberu, tak sme jich zparu mjali eště aj v nědělu ráno. Takže připraveni aj se zbytkem opic sme vyrazili směr Morávka. No potěš prso. "To zas bude, pane", pravi sused z místa spolujezdca.
Morávka. Zapsali se. Zprubovali košulku vyblute barvy, keru sme vyfasovali za to, že startovné uhradili. Podřistali. Rozhybali kosti (čti šli se vyscat na nejbližší křak) a šli na start. Tuž ten byl taky nijaky. Synek do mikrofona zavelel "včil!" a třista ludi se na placu tři krát tři metry málem pozabijalo. Roby své haranty tak tak pochytaly aby je dav něušlapal tajak tych zparu bišonků co tam byli a keři, přes ty mašle něvěděli, co se robi. Snad je kdosik vyhrabal či špachtlu zeškrabnul. No nic, valime. Robinovi ty opice asi pomahaly s rozběhem nebo se jich chtěl synek rychle zbavit bo hned nasadil take tempo, že Vám o něm něco možu dřistnut až zase z cíla, kde sem ho zase zpatřil pěruna. Asi přehodnotim přezdivku z Chlupateho kamarada na běhá jak Tazmanske čertisko. Buď ho oholim nebo mu svažu nohy, abysem cypovi stíhal.
Běžíme po cestě směr chata Slavíč. Prvých 10 kilometrů docela v pohodě a lesní cestičku před Slavíčem moje nohy vitaju s nadšenim a úlevu od teho černeho bazmekta. Jo, asfalta! Razítko, voda a fičíme po sjezdovce dolů až na druhý kontrolní bod. Celkem rychlovka. Dobrovolně robim zparu vyšklebenych ksichtu pro mistni chatařske paparaci, keři něvija co se robi a radši to cele dokumentuju. A to mě vítá Uspolka. Fasuju druhe razitko na kontrolni kartu, rychla sodovka do břuška a mažem směr třetí kontrola. Visalaje. Odporna cesta. Asfalt, silnice, auta kolem, nasrati kolaři co nás musija objižďat a voňaví traktoři. Za trest. Nic pro mě a ty moje zmlsane fajfky z polních cest. Tež mi to zparu razy davaju znát a aj na rovině snad ze štyry razy zakopnu. Asi by ti cestaři ty čary nimjali malovat ve tři Dé! Ale daři se a dobíhám skupinku přede mnu a to ze dvuch sobeckych důvodů. Prvy, že v takym zavodě kaj valitě sami za sebe se vám teho honi v pale tolik, že se mluvitě sami pro sebe. Tuž třeba. Pravim se, "ja sem taky cyp, nebylo mi včera v tym pelechu u filmu lepši. Tuž sem fakt hlupy tajak daleko vidim a do toho mé schizofrení já odpovídá: Šak si dalekozraky cype!" Než došlo k samohádce tak skupinku přede mnu, keři vypadali, že su utahani jak šnůrky od Hurvínka, předbihám a temu memu druhemu ja pravim ať zavře pysk. Nězavřel. Chvilu se radoval z kopcu, pak robil pošklebky, že sem posledni a něstiham parťakovi, pak očumoval fajne děvuchy na občerstvovačkach a kritizoval počasí aby ho za chvilu mohl pochválit a radovat se z te fajne scenerie. No zabit málo. Druhy důvod byl, že se mi nescela vytahovat mapa a tak sem razil taktiku "OVCE" - slepě a něnapadně bez přemyšlani se za všeckyma smyčim a dufam, že oni vija kaj iděm. A věděli. Pod Lysu do sebe navalim zparu deci koly, keru zajim enerdžy tyčku a je mi fajně. Do kopca to idě fajnově. Frčím zdrogovany na cukru. Lysu se vysmyčim za hoďku a kusček. Tuž ten minutovy kusček by ani něbyl kdyby v tym kopcu něbylo tych padajicich sněhovoledových meteoritů, kerych se na nás z tych zmrzlých stromů valilo požehnaně. Fuknul věter a já nimjal ani kaj uhnut, idu.. idu a zrazu jeba jak cyp a tma. Po chvila se probudim z teho komatu a zjišťuju, že mi na palu přiletěl kus pěkného ledu, kery by za svého času zalepil ďury na Ledňačku. Dobra jeba, kera definitivně umlčela aj teho shizofrenika ve mě. Konečně!Bo už sem málem objednaval zparu Xanaxu.
Vrcholek pod sněhem a zima, že by aj jeptišce nohy omrzly. Povinné razitko, minireálka, kusček banána pro ty moje opice a s hrozinkama frčím směr Krásná. Nefrčím. Krize! Jeba pod levym žebrem při seběhu sjezdovky mě nutí přejit do kroku. Něvim co se robi, ale boli z razu všecko, záda a nohy tuhnu a co hůř, při potahovaní trenek, kere mi kupodivu od loňska padaju (asi třa vyprat), zjišťuju, že se ani dotknut močaku němožu aniž bych nezajačel jak Vitkorka u splavu. Co se robi? Cely zavod se těšim jak to dolu z Lyse pustim a ono to nejde. Jde, ale cedím to přes zuby. Bolest jak cyp, asi jak padnut řiťu na vidle. Ale aj tak zparu předběhnu a doběhnu skupinku přede mnu, kera mi stejně na modré směr Pražmo nenavratně zmizne. Od posledni kontroly zbývá len cíl. Naivně sem se myslel, že tych pět kilasku budě klasických asfaltovych a ono ni! Po žlute se smyčime prudkym stupani na rozscestnik Travný a Pražmo. V kopcu to jde zase fajnově, nic něboli, ale z kopca trpím. Bolest z pod žebra něustupuje a já sem pomaly jak týden před vyplatu.Všeci ze skupinky předbihaju a dokonce aj těsně před finišovym kostelem mě nasmolil jeden striko, kery mě předběhnul a to proto, že mu to běželo rychleji než mi a to přitom vypadal, že ještě pamatuje když Mrtvý moře bylo ještě marod. No depka zadara prostě :/
Konečně z lesa vidim kostel, hodinky ukazuju, že by to mohlo být pod pět a tak eště zatínám zuby a přidám do kroku. Strika před sebu, cíl tež. Konec. Čas 4:51h (25. místo v kategorii Hobby), deset minut po parťakovi, kery to zvládnul za 4:41h (16. místo v kategorii Hobby). Frajer!!!Bolí vše, ale dobrý pocit z cíla všecko hojí. Něhoji. Kecam. Pořadatelský Transit nás šibuje zpátky na místo startu kaj parkujem. Z transita mě však musí vyhodit bo sem vytuhnul a k autu idu jak bysem v trenkach nesl celu snidani aj s tu enerdžy tyčku ze závoda. Sem vyřizený jak žádost o přidavky. To ten asfalt!
Doufejme, že závod splnil, to co sme po nim chceli a na Šumavě všeckym ukážeme záda :):) Takže tak...
Háááleluja
Syncy z Petřvalda
