Valašský hrb
Všecko špatně kurde, všecko špatně..a to sem se na ten závod těšil jak babka na důchod..
Tuž koněc mája tu a to značilo jediné. V sobotu se buděme hrbit neboli čeká nás druhý ročník Valašského hrba na fajnových kopcách od ogarů z Valach. Loni sem teho hrba ešče bulal bo než sem se dal dokupy ze zeštrikovaneho ramena, tak všecke registrace byly v řiti. A my tak zprubovali Jesenicku 60ku. Letos už zme špiclovali internet jak FBI fusateho cypa z hor a němeškali ani chvilu, když registraci spustili. Měl to pro nás být jeden z takových tréninkových závodů, kerý nás připraví na tu našu Horsků Výzvu. Třiapadesatikolometrová trať, fajne převyšeni, a každý na vlastni triko,což mi moc neštýmuje bo já rád při cestě podřistám a tak musím běžet sám na vlastní triko a mluvit len ze sebu, což kdo čitatě tyto řádky vitě, že po Střeše světa to robi v palici hlupoty a schyzofreni rozepře a potem tichu domácnost. Šlak tref, trénink je trénink.
Přípravy pro mě začaly už v pátek bo v sobotu sa vyraželo když kury eště s kohutem vyspávali a to len proto, že na místě startu je parkovisko tak pro deset aut velikosti angličaku, a nám nězbyvalo nic inšiho než bojovat o parkovisko o dva kilometry níže bo pak už len připadala v úvahu farma jakehosik rolníka Ličky, ze kereho jezdil autobus. Tuž při chystani běžeckych bebechu rána prva. Nove kompresni fusky od synku z Compresů su zrazu ďurave jak cednik, takže na zaviračku sem letěl do Sportisima reklamovať. Pravim, děvucho, ty fusky mám enem z měsíc a už lochna jak cyp, třa vyměniť bo zítra startuju a druhé se zrovna "samy" peru a baba byrokratična šaaak třicet dni cype na to abysme přezkumali závadu. Tuž něchapu jake budu robit vyzkumy jak vám z fusky evidentě leze půlka nohy ven. S něpořizenu a nasraty valim dom dochystať bebechy. Usinám kajsik kolem jedenecte abysem už o půl štvrté čuměl do stropa. Šlak to tref. Zlatá puberta! To sem spal aj dvanácthodin v kuse a kdyby mě nechodili budiť esli vůbec žiju, věřím, že bysem prospal aj víkend a včil honím každu hodinu spánku a to mi ešče neni ztřicet. I kury se klepu na čelo, čemu tak brzo vstavam. No aspoň sem posnidal, poklidil a připravil na cestu. V půl 6 vyzvedavam partyju rozsetu po Ostravě a vyrážíme směr Vsácký Cáb. Tuž zme štyře, já, Robin s celu fialovo-modro-hnědo-žluto nohu, keru se při nešťastnym manevru pošrumal na pracovišťu když buchal v nedělu přesčasy..Len synek ma z tych přesčasů v palici amneziu, takže asi se to porobil na schodech ale to kopyto do ohně za to něda, dále Lion, jeden ze ztracenych cypů,kery se po loňské B7 z kopců vypařil a jeden namakany přespolňák Petr. Takže v autě fajně veselo avšak úsměv mě ztuhnul hned při odbočce na to parkovisko, kvůli keremu se tam tak brzo smyčime. Týpek v oranžové vestě nás zastavuje se slovy, že kerysik pěrun jim to místo zasypal jakýmasik šutrama a že k hotelu pušťaju len celebrity z povolenku a že všeci ostatni smrtelníci se maju dosmyčit na tu farmu. Nekřesťanskymi výrazy sem teho cypa pošacoval a povzdychl se, že zme eště mohli být doma bo do startu chyběl snad ešče půl den. Náser průser číslo dvě.
Po chvilce nás vítá Výkrm krůt ala farma sukromeho rolníka inženýra Mojmíra Ličky (viz foto) kaj parkujeme auto a Ikarusem se smyčime se všeckyma bebechama dva kilometry pod hotel bo dál už to nejdě, nejedě. Fajná procházka, fajne dřisty štyř cypů zahaňaju všecke trable, kere se doposud nastřadali. Na registraci tajak vždy fajné robky...tuna spíše cérky, kere nás vitaju s fajnym úsměvem, trnkovym koláčem a registračnu igellitku a to vše len za podpis do protokola, že jak se zabiju možu se za to sám a ni oni... Statni ogaři dolaďuju přípravy a my se možeme pomaly chystat...len ty šatny chybja..ale co exhybicionisti to zvladaju aj na verandě hotela...tuž tak zatiname břicha, vypiname hruď a tež se přidáváme ...klasika družebně promazať pytel a šmárujem se to na start...
V 10:00h začíná moje valašské trápení. Fajně se běží, nic něboli což nezvyk atak se užívám okolí, fajných hřebenů atak..prostě závodni romantik ...Ale za malu chvilu sem z te romantiky vystřizlivěl bo se přisral průser z numera tři a to ten, že galaty na patym kilometru vypověděly svoju službu a od jedne nohavice k druhé se rozdělily do dvuch polovic...tuž ešče že sem se vzal ty trenky bo by na všecke okolo čuměl jeden pulec z vazeliny..tuž syncy by to možna rozdychali, ale jak to vysvětlit tym robám v peletoně "..třa v klidu robky len větram..či to patentovany hajzel..jak vas to chytně, tak možetě smolit za běhu..nebo že to teplotni čidlo ala domaci meteostanica bo jak klesně teplota tuž tak nic neviditě..ale co kdyby se prohnala nějaka fajnova cérka len v košulce či fajnych leginách..to bysem něvysvetlil..čemu že tu leiku hůlku táhnu v galatach.." už sem se tež představoval jak běžím len v tych Mojrovskych trenyrach...no prostě nasralo to..a na psychice něpřidalo bo sem musel ty kompresky víc povytahnut, tím se víc skřipnut svaly a tím se na chvilu dostat do křečí...chuja s tym, rozchodil sem to. ..Len.. přišel osmy kilometer a průser další. Taky fajny kořen stroma se usmylil, že porobi sabotáž a jedneho závodníka pošle k zemi. K mému překvapení sem měl tu čest ochutnat dvumetrový let a dřistnuti se na zem. Ešče včil to vidím tajak v Metrixu zpomaleně..kdy strom minu len o chlup...Leva pazura nabita o dalši kořenove rodinné příslušniky..nohy jakš takš ale hnul sem se z pateřu...to neni dobre...do dvacateho kilometra to idě, pak tuhnu a do otočky na pětadvacatym kilometru sem v krizi, ze kere mě dostavaju len mistni děcka. Jak se to šáruju z kopca Vysoké tak při cestě zparu děcek nejen že povzbuzuju ale chtěju se aj poplacať..Taci pajtaši keři ani do prvni nechodija ale pózy robja že by jim člověk věřil, že na ten kopec chodija fandit každý děň. Nejvíc,mě rozsekala taka mala cérka, kerá temu aj přitla, že mě ruka brněla ešče z pět minut potym a na žrádlopauze sem se do teho jonťáku prosil o brčko. Tuž a ty starši cérky len povzbuzovaly a řvaly přidej. Zabit malo. Se myslitě, že to take jednoduche? Pomaly pytel venku, rozbity z teho leteckeho dňa a psychicky v hajzlu bo mě to už přestavalo baviť. Na žradlopauzách sem kolu a kolačky hledal marně, místo teho tam ale bylo pivo. Zajímavá kombinaca, ale po dvuch decach zlateho zazraka bych usnul jak nemluvně a nebo by zachutilo a z té celnice by mě vysmyčili až ze štyřku v žile, no atak taději hážu len jonťák, a zparu mysli bo nic inšiho krom banána s melounem tam není.
Tuž a včil už len cesta zpět. Další 27 kilasků. Nic pro mě bo vitě, co vás čeka, když se na trasu vzpomnitě a vzbuditě z teho transu všelijake bolesti. A to nejhorši přede mnu. Desetikilometrové trápení, kere něbere koňca. Třicatý šestý kilometer. Chcem to vzdáť, zabalit, nadat se do cypů, že robim take capiny, něbaví mě to, sem nasraty na celý svět bo mě všeci předehnali a já prostě němožu. Motam se jak krůta po obrně - Vykrm krůtu p**o!!! Hecuju a nic. Třešničku temu da taka fajna šikovná cérka v letech, kera kolem mě profrčí jako by nic. Prostě utahany jak šňurka od hajzlu. Nejde to. Tuž tak zkušam baliček poslední záchrany, co mám při sobě. V Salamoňacké plaskuli dvě deci koly a fajné salkomliko ala Piknik..na chuja gely, není nad pořadnu výživu pro děcka. Na štyrycatém už chytám dech. Cukr zabral. Dobíhám na žrádlopauzu Čerták kaj vidím plno závodníků, co su na tom podobně tajak ja. Místo jonťáku valim přychystanu polévku a robím dobře bo po tym vývaru sem jak vyměněny. Chytám snad třetí dech. Záda bolu, sviňa improvizovana ponožka mi v butach robi něplechu a otlak (ale vím, že esli zastavim, tak možu rovnou reservovat pokoj v Hrabyni), roztrhane kompresky držija silou vůle, naraženou pazurou ani něhybam bo to nima ani zmysel a v empetrojce posluchám len jednu skladbu pořád dokola..bo inši tak fajně něnakopne..
Nejprve pomalu všecke znova dobíhám abysem je zrazu předběhel. Na padesátým kilometru vidím nové tváře a to mi leje novu krev do žil bo se šibuju aj pořadím. Atak tři kilometry před cílem temu dávám ešče trochu pohulit a to hlavně proto, že može být vytuženy čas pod 6 hodin a nakonec že ja. V cíli v čase 5:59h. Tuž cíl splněn, ale byl to jeden z nejhorších závodů jaký sem kdy běžel a překvapivě za to ten závod němohl, ale já. Třa trénovat a hlavně nekupovat značkové hadry na trail běh bo je to asi všecko robeno děckami z číny byť tvrdija že ni...
Přespolňák Petr byl o 11 minut rychlejši jak ja. Robin s duhovu pazuru doběhnul 11 minut po mě a fajně uzavřel 100ku v pořadí. Klobuk dolu před lazarem. Lion všecke překvapil bo doběhl len 26 minut po Robinovi. Lion, ztracený horský syn, kery kuři, jak když chudobny topi a pípy se drží jak cycka, to zvládnul tajak by celý rok trénoval. Případ pro vědce!!!
Ve finišu bystě marně hledali sprchy bo teplu vodu něvedu a zima venku s dešťovu sprchu stačila. Převlíkárná opět mezi všeckyma, hezky na férovku. Zaslužena pepřova klobasa, na keru, diky Lionovym džentlmenským grgům, buděme nostalgicky vzpominat celu cestu až do Ostravy, a to neskutečné čekání na odvoz na farmu, na Výkrmnu krů,t bo jezdija len transity a ludě bojuju o každý centimeter ve vozidle. Po dvuch hodinach aj my vyhráváme jeden suboj a cpeme se do zavazadloveho prostora, kaj s dalšima cypama robime dvojřad..ale na sebe ni vedle sebe...co ďura to plechovy polibek střechy do me pazury..a že těch ďur bylo...
Tuž tak takový byl hrb na valašsku....
Synek z Petřvalda
