Vítkovický triatlon
VÍTKOVICKÝ TRIATLON
Znatě Vítkovický triatlon? Že ni?! Že stě o take capině bohdá nikdi něslyšeli? Tuž se Vám ani nědivim, bo já do nědavna tež ni. Představtě se taku situaci ni, kdy popadatě dechu, chytaju vas křeče, cypatě se tvařitě, v mozku len průvan od větra a ticho. A do teho ticha Vas napadaju len capiny, a hlupe dřisty o tym, čemu stě zbiti jak cyp a čemu že to robitě. Tuž, a o co idě?
To teprem musitě zaregistrovat Vašu firmu do take sutěže, kera něse oficialni nazev pořadatelu "Do prace na kole"a keru sem se ja pojmenoval "Smyč se cype do roboty na kole či pěšoběžo, len abys uchranil zeměgulu od oxida uhličitého na paru dní aneb čemu se nězničit ešče před šichtu“.
Takže vstanetě v pět ráno na prve řynčeni teho poťapaného bazmektu pojmenovaneho Budik, vyskočitě z lužka jak po mrtvici a se zalepenými očami se navlikatě do připravenych cyklogalat. Tuž nohavice navlikatě asi ze štyryrazy bo vám furt hlava něbere čemu matě tu protihemerojdovu podystylku na předku a ni na zadku a čemu, že to lezetě oběma kopytama do jedne nohavice a ni do dvuch, a čemu že vlastně tak brzo vstavatě. No a až to vyštelujete do detailů ala Paris Hilton, tak stejně u špigla zistitě, že ste se to oblekli na ruby. „Chce to cvik při te tmi“ pravil by Andrea Bocelli. Jak zombie po lobotomii s nabotoxovanym xychtem nasedatě na kolo, startujete džípíesku, ať možetě robiť machry na fejzbukovym profilu, diky keremu všeci vime, jak vypadaju špigly a kupelně našich přátel. Po tem se to už len štrámujete do roboty. Smyčim se to směr Slezska, bo kratši. V prvym kopcu rozlepuju očiška a roztahuju pajšel. Prvy kašel. Prva křeč. Na vrcholu Brazilky se to šmáruju z kopca dolů. V serpentinách lehce ešče podřimuju, ale zimne majove ráno, čti zima jak v ruskym filmu, temu moc něnahrava, atak nězbyva, než šlapat aj dolů. Peřina a teplo mlade roby by bylo lepčejši. U Michalkovicke hasičarny sem si vědom, že včil len do kopca a že už po cestě něklimbnu. No nic. Podřazuju na rychlost šneka a funím do kopca, jak když idě sviňa z bukvic. Motivuju se zparu něpublikovatelných hesel, bo to pry zabira, pravil Jaryn z posilky. No vzhledem k temu, že lidi na mě divně zyraju, jak mijam koněčnu stanicu trolej a busů, a matky malym gizdům zacpavaju ušiska, tak asi něvědomky v tym laufu, ty hesla aj publikuju. Nahlas. Chuj s tym. Co se v mládí naučíš…a beztak by mě ti mali gyzdi aj čemusik novemu přiučili, len před mamu robi andělíčky. Mijam ZOO a chvilu přemyšlam esli to čuju sebe nebo u goril robja trusovu inventuru. U Revirni prvy infarkt, bo šlapu po paměti jak cestu znam od malého piškota, tak valim furt rovně a zrazu, z čista jasna tam přede mňu vyrostl kruhač. Do štajgrovi řitě! Nic tak neomezuje svobodu slova, jako rozbite pyščisko, ale naštěstí to klopim jak Valentino Rossi za mlada a ku temu, přimrzlym pravym okem, stiham aj mrkat na robky, jako že cajk ni. Z Bazalů robim zavodnicke machry s trolejbusem, kdo z nás odvažnějši a v padesatce ho řežu zprava. Na Křižovatce U Dlouhých se na semaforech napařuju, jakože to můj denni cyklo chleba. V kopcu u OKINa už počitam všecke svate, a miřim k Dolni oblasti. Tam už odpočitavam posledni metre. Vítkovický špital - vitajtě. Háálelluja, sem tu. Čipuju prupiskovym zapisem u podpisove knihy a možu pokračovať druhu dysciplinu. Plán do fajronta jasný. Po tajnu šlohnut infuze, rychle něchat odkapať, domluvit rehabky, po obědě zregenerovat na hajzlu, zparu mejlu vyřidit, ať se něřekne a možu zase valit dom. Balim až kol páté, bo spravny triatlonista robi přesčas, ni. Druha disciplína za mnu, pome do třeti.
Oblikam leginy, že by se nejeden z kolegu myslil, že idu do Modré ústřice na fušku. Ano, třeti dysciplina budě ryze běžecka zaležitosť. Bo organizatoři letos do sutěže počitaju aji takych, kerym z vyplaty nevyjdě ani na jizdenky či kolo, atak se smyči do roboty po vlastnich.
Vybihavam klasicky kolem DOV, směrem k parčisku. Běži se fajnově, šak teprv kilometr za mnu. Miřim se to na nádraží Střed, kaj rebeluju a kaj na mě vyryva stara nadražnica, kere tipuju, že ešče pamatuje Šemíka, když byl hříbě. Rychle přeskakuju koleje, pak spadly zgřachany plot a vybiham u Karoliny. Přes Trojhalí do kopca na cykloulicu. Z tej fajně ku hradu slezskymu, ať to mám aj s kulturnim vyžitim. Od hradu klasicky už len do kopca směrem ku slezskymu krchovu. Tuž nikdi nevitě, kdy zubata dosmyči kosu. Tak to robim ryze z praktickych důvodů, aby to ti syncy od havranů nimjali daleko. Ušetřili by nafty, len by ďuru vykopali a bylo by vyřešeno. Jakypak mrazak, jaképak smyčeni a vozeni sem a tam. Z dlouhodobého hlediska zme stejnak všeci mrtví. Tuž, jak sem tu a zubata nikdě, pravim se, třa se nadychať spravneho Ostragena, atak vybihavam našu Emičku, halděnku jednu rezavu. Jeji vtiravě libezny syřyčity oder v nosu šimra, jak štyry dny nošene štajgrovy fusky. S haviřskym sypěnim ju vybihavam na jeden zatah. Tuž, aj proto, abysem se nězahanbil před robkami, co u směrovnika rozdychavaly to něčekane převyšeni. Rychly seběh a zas u ZOO. Včil vim, že to už na gorily něhodim. Jasne všeci, sem to ja!!! Pokračuju směr Vyzkumak, bo jeden vlidny chachar mi kdysik pravil, že tam fajna cesta lesem a mi už ten asfalt fakt něrobi dobře. Kufruju. Klasika, jak typicka blondýna minu tu spravnu odbočku a místo doprava letim doleva atak nohami dal štrykuju asfalt. Sbiham do Michalkovic. Tu zrazu, v půlce kopca, mě osviti myšlenka, že všecke cesty vedu do řiti i do Říma, atak ignoruju cedulu "slepá ulica vole" a vybihavam kopčisko s naděju, že ne zbytečně. Tam fakt nachazim cestu do lesa, atak dalši kilometer kroužim kajsik v Petřvaldskym pralese, kaj sem prvně a kaj beztak ani srnky nědavaju spať. To už mi ty finské zázraky na ruce ukazuju jakysik dvanacty kilometer a hodinu za mnu. Instinktivně, a snad i po čuchu domova, se držim vždy opačneho směru, než kery mi pravi rozum. A hle, do cypa. Tu znama ulica. Štastny vybiham kusek od baraku, a vim, že dněska černu kroniku něnapišu (jak se ešče něvymelu ve vaně) a s usměvem na pyščisku, po štrnacti kilometrach v nohách, sem ve finišu. V cíli. Doma.
Tak a toto je prosím, Vítkovický triatlon. Ráno se smyčitě na kole, pak deset hodin robitě, že robitě a pro velku slávu to zaviratě běžecku serpentinovu dysciplinu. Jak naprši, bude aj plavani. Petřvald - Vítkovice - Petřvald = pamatky, kopcovite vyhledy i fajne roby po trati (potraty sem neviděl, myslim).
Hááállleluuuja
Synek z Petřvalda
