Výstup na Grossvenediger - 2013
GROSSVENEDIGER - 3.674m
Po feratovým Dachsteinu sme nijak němeškali a hned po sestupu se vydali do inšiho údolí, a to do vesničky Hinterbichl (1.329m). Tato fajná vesnička, velká asi tak metr krát metr teho moc něnabídne, tuž ale zase se tam člověk neztrati. Auto sme zabivakovali na placeným parkovisku kaj začinali směrové šipky směr náš vrchol. Tuž možná možetě aj parkovat u cesty ve vesničce či kajsik po stranách, kaj misto budě, ale nesceli sme riskovať odtah štyřkoloveho přibližovadla a navíc každý metr ušetřeny než po vlastnich nohách fajny no ni...Pro větši lenivce je možnost využit mistní Venediger taxi, kere Vás z vesničky vysmyči až ku prvni horské chatě Johannishütte (2.121 m), ušetřitě asi tisíc výškových metrů v nohách, ale Vaše peněženka se nadšeně tvářiť nebudě.
Nocujeme na placenym parkovisku (automat, kery aj karty bere) v autě. Kol půlnoci vedle nás parkuji dalši dobrodruzi atak se zobudime, ale očni roletky z povinnosti se hned zatahuju bo budíček plánovaný na štvrtu. 4:00h- vstávání, makový štrůdel do břůška, přebalení bágla, povinná výbava a ešče ztihneme ranní interviju bo svět malý a vedle nás to v noci parkoval synek z Třinca. Bývalý úspěšný Kamzík a jak ho pak vidím na živo, tuž myslím, že to bývalý je jen dle rodného lista, skáče mu to synkovi ešče fajně.
Kol páté vyrážíme směr prva chata. Značení č. 914 ukazuje směr po zpevněné cestě a byť je chladno a mlha, že aj ptáci chodija s čelovkami pěšky a někeři z nich maju aj bílé hole, tak zevlekáme a šmárujeme fajně na lehko. V serpentinách pušťáme a uhybáme taxikářům, keři smyči inši dobrodruhy výše. Po necelých dvuch hoďkách chůze sme u prve chaty Johannishütte - všeci eště chrni a nebo už tam něsu, tuž tak len malý spočunk a deme výš. Značená cesta č. 915 v podobě červené barvy na šutrách Vás dosmyčí až ku další a poslední chatě Defreggerhause a vede travnatým hřebínkem až skorem pod chatu, kaj Vás čeká fajné stoupání již v kamenitém terénu. Další dvě hoďky včudu, po cestě výhledy a kámošení s rohatýma Milkama a my na chatě (9:00h), kde přebalujeme věci a aj sebe do čistého a suchého, lehká svačinka, doplníme vodu, kerá už teče z ledovca a jdeme výš. Po skalním úbočí docházíme rovnou k ledovci, kaj nasazujeme mačky a navazujeme se na lano. Od chaty už do nás pere Oskar a provází nás vymetená obloha a fajná mraková clona pod náma. Cesta jde v pohodě byť jsme jedni z posledních, keří se vydávají na vrchol. Všeci vychazeji z chaty cca kol 4-5h s gajdama a do oběda su zpátky. Míjíme zparu trhlin, které se nezdají být nebezpečné byť hloubku zjiš´tovat nechci a pluvanec dopadnut něslyším Překaručujeme je a jdeme dále. Celou dobu vrchol nejde vidět bo je schovany za takym prudkým pěrunem, do kereho funím a hekám jak Helmut ve filmu pro dospělé z dob minulých. Cypa pokořime a už vidíme před sebu vrchol, ku kteremu nás po krátkým rovným hřebínku čeká asi nejtěžší část ani ne tak na nohy jak na palicu, kdy mozkovna vali do těla trochu adrenalinu, bo před vrcholem úzký hřebínek tenký ala břitva (čti šířka cca 40cm), kery nejprve jdete prudce dolů a hned prudce nahoru..trošku to šklhá, ale sme tam. Tuž šance při spadnutí na přežití tam je, ale jen na jednu stranu - tu s těma šutrama, ta druhá je čistá a tak dluhá, že jako poslední skluzavka před odchodem ze světa Vám dá čas na přemyšleni - čemu ja?!
Vrcholový kříž - výška 3.674m čas něco po poledni - fotíme, kocháme se, pijeme vrcholové pivko a spočíváme bo neni kaj spichat. Při zpatečni cestě se v půli cesty rozhodujeme, že na ledovci ještě pobydeme a dáme další vrchol, a to Rainerhorn (3.560m), ke kterému něvede žádná cesta atak musitě volit po ledovci vhodnu stopu a lehký krok. Na vrchol iděme bez maček po skalnaté cestě. Na vrcholu klasika křížek. Fučí jak cyp, já na nohách puchýře velké jak prdel medvěda atak hned šmárujeme dolů a směr k chatě. Oskar nejen, že nás ošlehal tou svoji žlutu pazuru, ale kaj trhliny nebyly už su a ty co byly tak su zdvarazy větši. Adrenalin opět stupá a semo tamo aj noha zapadne hlubši. Je mi jasne čemu všeci se smyči z chaty před svitanim a ni tak pozdě z vesničky, jak dva cypi z Ostravy. Sme na chatě po druhé odpo. Domluváme nocleh, venku na lávce doopalujeme spalená pyščiska bo byť kupeny faktor 40 tak místo na pyščisku hnipe dole v autě. Sledujeme západ slunka, ládujeme se fajnu vysočinu a hlavně doplňujeme tekutiny mistnim chmelovým mokem. Tuž noc s 30ti člennů partyju na patře, v lůžkách po štyřech, kdy aj roby sutěži, o to kdo vic v noci zachrápe maximum možného, dvojka v žile robi akorat něplechu a hlaucinace a s rozžhaveným pyščiskem, na kerem aj voli oko urobitě do minuty, od teho Žlutého vraha, kerý nás celu dobu na vrcholu nemilostně bičoval paprsky se marně snažím usnut a taky že něusnu. Když pomaly zaberu tak partyja s gajdami vstává a bezohledně rachotí tajak by tam byli sami. Usínám jak je klid, bohužel to už vstáváme aj my. Ovšem ranní výhled, nádherné počasí zahojí všecke rány a dodá dost energie. Rychlá štrůdlová snídaně, balíme a mizíme dolů. Po cestě se zalibim stádu ovcí, kere nás pak doprovazí až ku poslední chatě. U auta sme za necelé tři hoďky a to cestou dost fotíme a kocháme se pohledem a ovcami. Je nádherně, nechce se nám pryč, něchce se nám dom. Každopádně děkujeme, někdy příště, Servus.
Háááálelluja
